VÝBĚR Z RECENZÍ
Jiří Janda: Setkání s Rodolfem pro mne bylo obohacující
Rodolfo cestoval po vlastech českých i moravských, a plnil sály všude kam přišel. Jeho „Indiánská knížka“ se prodala do posledního výtisku a zhruba měsíc od jejího vydání již opustil brány tiskárny i dotisk! A to prosím v době, kdy prý je tištěným knihám pomalu odzvoněno! Rodolfa zajímalo úplně všechno, protože takřka vše, s čím se u nás setkal, bylo pro něj svým způsobem nové!
Více o podzimní výstavě sukulentů v jihlavském muzeu zde
----------------------
Barbora Půtová: AUTENTICKÉ, PRAVÉ A NESMYŠLENÉ
Culturologia: The Journal of Culture
(Vydává Česká kulturologická společnost ve spolupráci s Katedrou teorie kultury FF UK)
----------------------
Anna Tkáčová: NADĚJI VZBUZUJE NADĚJE
Literární noviny 2012/ 39 (str. 19–20)
/.../ Komu se dostala do rukou Indiánská knížka, která nedávno vyšla v nakladatelství Titanic, bezděky si musí položit otázku: Je skutečně realita, která předčí jakoukoli imaginaci, vlastní jen Latinské Americe? Vždyť příběh, jenž je obsahem Indiánské knížky, má kořeny v samém srdci na první pohled tak fádního kontinentu, jakým je Evropa, a jen málokterý spisovatel by si jej dokázal vymyslet. Jeho protagonisty byli a jsou skuteční lidé, přinesl jej život a koncentruje v sobe tragédii, ale i optimismus, které psaly dějiny. Dějiny tzv. bílého civilizovaného člověka, které ovlivnily životy milionů lidí na západní polokouli a z kořenů vyvrátily jejich vlastní historický vývoj. Zda ve smyslu pozitivním, negativním nebo obojím, je věcí úhlu pohledu. O možnostech různých úhlů pohledu na jednu historickou skutečnost spočívající ve střetu dvou odlišných myšlenkových světů Indiánská knížka, mimo jiné, je /.../
-----------------------
Jiří Janda: Setkání s Rodolfem pro mne bylo obohacující
Rodolfo cestoval po vlastech českých i moravských, a plnil sály všude kam přišel. Jeho „Indiánská knížka“ se prodala do posledního výtisku a zhruba měsíc od jejího vydání již opustil brány tiskárny i dotisk! A to prosím v době, kdy prý je tištěným knihám pomalu odzvoněno! Rodolfa zajímalo úplně všechno, protože takřka vše, s čím se u nás setkal, bylo pro něj svým způsobem nové!
Více o podzimní výstavě sukulentů v jihlavském muzeu zde
----------------------
Barbora Půtová: AUTENTICKÉ, PRAVÉ A NESMYŠLENÉ
Culturologia: The Journal of Culture
(Vydává Česká kulturologická společnost ve spolupráci s Katedrou teorie kultury FF UK)
Je
k neuvěření, že v době „pomalého zániku knihy“ je tato
publikace, takřka měsíc po vydání, již v dotisku.
V Indiánské knížce se navzdory realitě historického času
prostřednictvím literárních textů setkávají A. V. Frič a
Rodolfo. Redaktorka této knihy, Yvonna Fričová, totiž dokázala
kompaktně prezentovat jejich reflexe světa, biografické vzpomínky
i indiánské mytologické příběhy. Rodolfovy texty vznikaly sedm
let. Píše totiž bez jediného škrtu, nad svými příběhy dlouho
přemýšlí a pečlivě rozvažuje. Výsledkem je unikátní text,
jehož ukázky v průběhu setkání Rodolfo četl ve svém
mateřském jazyce išir (čamakokština). Rodolfo neotřelým
způsobem zpracoval odkaz orální kultury a tradic, které se po
konverzi indiánů Čamakoko ke křesťanství a vlivem západní
kultury vytrácí a rozpadají. Jejich původní mýty jsou totiž
v současnosti nahrazeny vysíláním brazilské televize nebo
popovými hity z radia. Čamakokové se zkrátka chtějí
podobat bílým lidem a stát se civilizovanými.
Nelze
vyloučit, že Rodolfova návštěva Evropy, zejména však Prahy,
může mít vliv na jeho další osud. Setkává se zde totiž s
dosud neznámými zvyky, poznává nové vzorce chování a
v neposlední řadě artefakty moderní civilizace. Jeho údiv a
současně obavy tak vzbuzuje pouhá pračka, myčka, uhelné doly
nebo zoologická zahrada. Je tato sociální zkušenost dobrá nebo
špatná? Jaké bude mít následky v jeho dalším životě?
Podobnou návštěvu již dříve uskutečnil jiný čamakokský
indián, Čerwuiš, jehož si do Prahy přivezl A. V. Frič ze
své třetí cesty v Jižní Americe, kterou uskutečnil v roce
1908. Čerwuiš byl po svém návratu do Gran Chaca vyhnán z kmene,
neboť byl považován za mluvku a lháře. Snad moderní
technologie, fotografie, video, skype i Indiánská knížka, jíž
si Rodolfo domů přiveze, budou pro příslušníky jeho kmene
dostatečnými důkazy pobytu v tolik odlišném světě bílého
muže. Důkazy toho, že to, co zažil, bylo autentické, pravé a
nesmyšlené.
Anna Tkáčová: NADĚJI VZBUZUJE NADĚJE
Literární noviny 2012/ 39 (str. 19–20)
/.../ Komu se dostala do rukou Indiánská knížka, která nedávno vyšla v nakladatelství Titanic, bezděky si musí položit otázku: Je skutečně realita, která předčí jakoukoli imaginaci, vlastní jen Latinské Americe? Vždyť příběh, jenž je obsahem Indiánské knížky, má kořeny v samém srdci na první pohled tak fádního kontinentu, jakým je Evropa, a jen málokterý spisovatel by si jej dokázal vymyslet. Jeho protagonisty byli a jsou skuteční lidé, přinesl jej život a koncentruje v sobe tragédii, ale i optimismus, které psaly dějiny. Dějiny tzv. bílého civilizovaného člověka, které ovlivnily životy milionů lidí na západní polokouli a z kořenů vyvrátily jejich vlastní historický vývoj. Zda ve smyslu pozitivním, negativním nebo obojím, je věcí úhlu pohledu. O možnostech různých úhlů pohledu na jednu historickou skutečnost spočívající ve střetu dvou odlišných myšlenkových světů Indiánská knížka, mimo jiné, je /.../
-----------------------
Zdenko Pavelka, ČRO Vltava 22. 9.: ROZTODIVNÉ ČTENÍ
Začátkem září
přijel do České republiky drobný, osmahlý muž. Jmenuje se
Rodolfo Ferreira Frič. Po matce je indián z kmene Čamakoko
v Paraguayi, a jistě už čekáte na potvrzení tušeného.
Ano, je to vnuk českého cestovatele, etnografa, botanika a
spisovatele Alberta Vojtěcha Friče. A přijel při příležitosti
vydání Indiánské knížky, v níž se jako autor
setkává se svým dědečkem.
Než
Indiánská knížka vyšla, odehrál se dlouhý příběh.
V roce 1999 natáčeli v Jižní Americe Alice Růžičková
a Martin Čihák záběry pro nakonec nerealizovaný film o A. V.
Fričovi. V paraguayské vesnici Puerta Esperanza objevili tehdy
již téměř stoletou Fričovu dceru a celou rozvětvenou rodinu
Fričových potomků. Jak českým Fričům, tak jejich jihoamerickým
příbuzným se otevřely dveře do jiného světa a zájem o
příbuzné od té doby do značné míry změnil jejich životy.
V roce 2002 se do Paraguaye vydali čeští Fričovi, Albertův
vnuk Pavel a jeho žena Yvonna. Rodolfo Ferreira Frič začal kromě
dopisů do Čech psát svůj vlastní životopis a Fričovi v Praze
založili občanské sdružení Checomacoco, jehož prostřednictvím
paraguayské indiány podporují.
Indiánská
knížka je jedním z nejroztodivnějších čtení, jaké
se v české literatuře kdy objevilo. Yvonna Fričová totiž
přeložila Rodolfovy texty a uspořádala Indiánskou knížku
jako koláž z textů Rodolfa Ferreiry a jeho dědečka Alberta.
Opatřila ji ale také důkladnými poznámkami, takže se v tom
jihoamerickém světě neztratíte.
Vedle
svého životopisu sepsal Rodolfo postupně čamakokské mýty, které
se v knize střídají s příběhy, jak je zachytil
Alberto. V poslední části píše Rodolfo krátce o
čamakokské současnosti a stejně jako v úvodu je sem vloženo
několik Rodolfových dopisů.
Rodolfo
Ferreira Frič je člověk přelomu v životě indiánů, nejen
svým původem. Vyrostl ještě ve zbytcích původních životních
zvyklostí, ale dožil se proměny, kterou dokáže výstižně
popsat. Naučil se jako jeden z prvních Čamakoků španělsky
nejen mluvit, ale i číst a psát. Přijal za svou křesťanskou
víru, ale vnímáním času a prostoru, způsobem uvažování patří
nepochybně do své kulturní tradice. Když tedy Indiánskou
knížku otevřete, vstupujete do jiného světa, skoro jako do
pohádky, jenže v téhle se místo vodníků a čertů
setkáváte s jaguáry a lidožravci, a přeju vám, abyste se
nechali okouzlit magií Rodolfova jedinečného vyprávění, jako se
to stalo mně.
Indiánskou
knížku Rodolfa Ferreiry Friče a Alberta Vojtěch Friče vydalo
Nakladatelství Titanic, jejím zakoupením přispějete na projekty,
které podporují čamakokské indiány.
-----------------------
Jiří Leschtina: VNUK INDIÁN ZE ZELENÉHO PEKLA
Hospodářské noviny 18. 9. 2012
text zde
-----------------------
Prof. PhDr. Josef Opatrný, CSc.
(vedoucí
Střediska ibero-amerických studií Filozofické fakulty Univerzity
Karlovy):
IMPRESIVNÍ SVĚDECTVÍ
IMPRESIVNÍ SVĚDECTVÍ
Text
„Indiánská knížka“ dvojice autorů a jedné editorky a
překladatelky je obtížně pojmenovatelným, přitom však
mimořádným dílem a edičním počinem. Autory jsou Rodolfo
Ferreira Frič a jeho dědeček Alberto Vojtěch Frič, editorkou,
překladatelkou a komentátorkou pak Yvonna Fričová, manželka
českého vnuka Alberta Vojtěcha Friče a dnes patrně
nejinformovanější znalkyně života a díla českého
cestovatelem, kaktusáře a sběratele předmětů hmotné a duchovní
kultury kmenů Gran Chaka a Mato Grossa, zejména Čamakoko a Kaďuveo
z doby, kdy v jejich regionu mizel tradiční způsob života a
kultura, vystavené tlaku způsobu života a kultury bílých
kolonistů. Alberto Vojtěch Frič tak na počátku dvacátého
století zapisoval mýty a vyprávění příslušníků kmenů,
jejichž myšlení a život proměnil v následujících
desetiletích radikálně kontakt s bílou civilizací. Řada
jeho textů zůstala ovšem v rukopise v cestovatelově
pozůstalosti a české laické ani odborné veřejnosti se nikdy
nedostala ro rukou, resp. zapadla v novinových a časopiseckých
vydáních začátku dvacátého století. Sto let potom, co Alberto
Vojtěch Frič naslouchal vyprávění svých informantů, začal
psát své texty, v některých případech poetické memoáry, jindy
pak moderní reflexe starých mýtů Rodolfo Ferreira Frič,
nejstarší syn Hermíny Ferreira Frič, dcery českého cestovatele
a mladé příslušnice kmene Čamakoko. Editorka kombinuje tuto
moderní verzi starých mýtů poznamenaných evangelizací jejich
tlumočníka s rodinnou korespondencí prozrazující živý zájem
pisatele o podobu života vzdálených příbuzných, vzdálených
ovšem spíš geografickou distancí než názory na důležité
otázky lidské existence. Vzniká tak impresivní svědectví
propojenosti moderního světa s jeho kořeny na straně jedné a
osobních, v tomto případě rodinných, kontaktů příslušníků
různých kultur na straně druhé. Text není v žádném případě
jen důležitým pramenem pro zkoumání antropologů, ocení
ho možná ještě více čtenář zajímající se o tvorbu autorů,
kteří se snaží osobitým způsobem reflektovat komplikovanou
skutečnost dnešní společnosti.
-------------------------
23. 8. LITERÁRNÍ NOVINY
Pozoruhodný ediční počin provází také na první pohled exkluzivní grafická úprava a výrazné technické řešení trochu na „prvorepublikový způsob“, kdy se dbalo na výběr krásných materiálů a skvělého písma, jakož o perfektní polygrafické zpracování. Navazuje tak na původní „fričovská“ vydání vyhledávaná sběrateli. Grafik a typografický osvětář Martin Pecina zvolil ušlechtilou celoplátěnou vazbu s ražbou ze zlaté fólie a sítotiskovým potiskem. Dialog dvou vypravěčů textu, prostoupený komentáři editorky, výborně zpřehledňuje původní české písmo typografa Tomáše Brousila (vydané v roce 2010). Nejstaršího A. V. Friče charakterizuje bezpatkové, mírně starosvětsky působící písmo, Rodolfo dostal písmo serifové, skvěle čitelné, Yvonna Fričová má vyhrazený veškerý červený text. Sjednocujícím motivem jsou minimalistické ilustrace přímo inspirované původními čamakokskými kresbami a rytinami, posbíranými z historických materiálů i od jejich současných nativních tvůrců. Vše v přírodních materiálech a odstínech (plátno a odlehčený krémový papír, černá barva popela z indiánského ohniště a červená barva neglazované keramiky).
celý text zde
-------------------------
23. 8. LITERÁRNÍ NOVINY
Pozoruhodný ediční počin provází také na první pohled exkluzivní grafická úprava a výrazné technické řešení trochu na „prvorepublikový způsob“, kdy se dbalo na výběr krásných materiálů a skvělého písma, jakož o perfektní polygrafické zpracování. Navazuje tak na původní „fričovská“ vydání vyhledávaná sběrateli. Grafik a typografický osvětář Martin Pecina zvolil ušlechtilou celoplátěnou vazbu s ražbou ze zlaté fólie a sítotiskovým potiskem. Dialog dvou vypravěčů textu, prostoupený komentáři editorky, výborně zpřehledňuje původní české písmo typografa Tomáše Brousila (vydané v roce 2010). Nejstaršího A. V. Friče charakterizuje bezpatkové, mírně starosvětsky působící písmo, Rodolfo dostal písmo serifové, skvěle čitelné, Yvonna Fričová má vyhrazený veškerý červený text. Sjednocujícím motivem jsou minimalistické ilustrace přímo inspirované původními čamakokskými kresbami a rytinami, posbíranými z historických materiálů i od jejich současných nativních tvůrců. Vše v přírodních materiálech a odstínech (plátno a odlehčený krémový papír, černá barva popela z indiánského ohniště a červená barva neglazované keramiky).
celý text zde